Nejdříve ovšem malý exkurz do demokratického rozdělení státní moci. Klidně tento odstavec přeskočte a vraťte se k němu v případě, že některé další pasáže bez něj budou nesrozumitelné. V zastupitelské demokracii jde především o to, že hlavní slovo má lid. Protože je ale nekoncentrovaný, jsou voleni jeho zástupci. Tedy lidé, kteří mají prosazovat JEHO, nikoliv tedy svou vůli. Proto máme volby, proto se mluví o mandátu daném voliči. Jak ale zabezpečit, aby ten, kdo tuto moc do rukou dostane, ji nemohl jednoduše zneužít dle svých zájmů? K tomuto účelu byla vytvořena docela složitá struktura dělby moci: těmto voleným zástupcům a stranám, které za nimi stojí, je vložena do rukou vždy jen část, aby neměli jedni v rukou všechny klíče najednou. Velmi zjednodušeně se dá říci, že na pomyslném kormidle, kterým se řídí naše země, spočívají tři ruce. Jedna, která zákony dává (zákonodárná, neboli legislativní), druhá, která je prosazuje (výkonná, neboli exekutivní) a třetí, která rozhoduje o tom, byly-li tyto dané a prosazované zákony porušeny (soudní). Stát považujeme za demokratický mimo jiné tehdy, pokud tyto tři složky (v praxi alespoň dvě) dokážeme strukturálně, funkčně, politicky, atd. rozlišit. V naší zemi, jako v kterékoliv parlamentní demokracii, není příli rozlišitelná legislativa od exekutivy, obojí spočívá v rukou poslanecké sněmovny (především zákonodárství), vlády a prezidenta (především výkonná moc). Soudy jsou dobře odlišitelné. Navíc máme Ústavní soud, stojící mimo soustavu obecných soudů, který působí jako nejvyšší posuzovatel porušování nejzákladnější sady zákonů, které z naší země dělají to, co je, totiž ústavního pořádku. ÚS může zasahovat do legislativního procesu tím, že hraje roli takzvaného „negativního zákonodárce“, který „tvoří“ (spíše by se mělo říci mění) zákony tím, že některé jejich pasáže, nebo i celé zákony zruší, shledá-li, že jsou v rozporu s ústavou.
Pan prezident vrací úder
Jestli si dobře pamatuji, měli se naši poslanci, tehdejší vláda, ale i pan prezident Klaus ohrazovat proti nálezu Ústavního soudu (Pl. ÚS 27/09) stran účelového jednorázového ústavního zákona o zkrácení pátého funkčního období poslanecké sněmovny (195/2009 Sb.) při parlamentní krizi před pár lety. Nazývali to „neoprávněným zasahováním“ Ústavního soudu. Říkali, že ÚS si uzurpoval práva zákonodárců. Pokud použijeme podobnou metriku, dá se novoroční prezidentova amnestie považovat svým rozsahem za jednoznačný průnik působení pana prezidenta na pole spravedlnosti, tedy uzurpování moci soudní. Pan prezident, tedy stačil do ukončení svého funkčního období srovnat skóre a může se cítit blaženě. Navíc se tady jedná o mnohem hlubší zásah, než se může na první pohled zdát. Článek II. amnestie zastavuje trestní stíhání, která trvají déle než 8 let s podmínkou, že maximální trestní sazba za tyto činy nepřesahuje 10 let. Pan Klaus rád zdůrazňuje, že dva roky oproti jemu předloženému návrhu z vlastní vůle přidal. Existuje však právní názor expertů na ústavní právo, který de facto zapovídá omilostnění z důvodů neúměrné délky řízení, pokud jsou na straně poškozených jiné fyzické osoby, nikoliv tedy jen stát. Přiznáním ústavního práva na spravedlivý proces obviněným totiž v takových případech automaticky dochází k upření práva na spravedlnost poškozeným, a takové případy se velmi doporučuje řešit individálně, nikoliv plošně. Zejména pokud jsou průtahy prokazatelně způsobeny obviněnými, jedná se o učebnicový příklad chucpe. Jsem si jist, že pan prezident i celý Hrad bude jiného názoru, ale už jsem si poslední dobou zvykl, že Hrad popírá fakta s náruživostí a argumentační silou hodnou popíračů holokaustu. Pro ty je to ovšem trestné ;o) Ještě pro ilustraci: do amnestovaných trestných činů, u nichž má být zastaveno protahované stíhání, patří například veškerá běžná majetková trestná činnost včetně zpronevěry, podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku, nebo legalizace výnosů z trestné činnosti. Také většina hospodářských trestných činů. Amnestie se naopak nevztahuje například na závažnou trestnou činnost proti zdraví a životu, nebo také na přijetí úplatku. Tedy v tomto má Hrad pravdu, zjevné korupčníky, vrahy, nebo organizované zločiny neomilostňuje.
Velký akt milosrdenství… skutečně? A vůči komu?
Amnestie, je nástroj, pomocí kterého prezident projevuje svůj soucit. Je to akt milosrdenství. Pan prezident projevil svou milost vůči hříšníkům, Hrad rád zdůrazňuje, že hlavně vůči jejich rodinám. Skutečně? Pokud jim chtěl prokázat milosrdenství, proč je (a vlastně celý společenský systém) na amnestii nepřipravil? Troufám si tvrdit, že mnoho omilostněných se nemá kam vrátit. Nemají ani pořádné oblečení, ani prostředky na to, aby si je obstarali. Nemají práci. Ta se lidem s cejchem vězení velmi těžko hledá i v sezóně, kdy jsou možnosti alespoň brigádních prácí na stavbách, nebo při sklizni. Natož uprostřed zimy. Proč tedy pan prezident, který sám sebe prezentuje jako člověka plánujícího, brilantního strategického myšlení, vždy alespoň dva kroky před všemi ostatními, nevydal v létě pokyn k vytvoření charitativního prostředí pro zabezpečení přijetí velkého množství potřebných počátkem ledna? Naprosto chápu, že část omilostněných v zoufalé situaci udělá to, co už dávno umí a co je pro ně nejjednodušší, a totiž že si opatří co potřebují nezákonným způsobem. V tomto smyslu mi amnestie trochu připomíná vracení vánočních kaprů do rybníků a řek – medvědí službu a trápení zvířat. A jak k tomu přijdou stovky poškozených, kterým bylo mávnutím prezidentova (a premiérova) pera sebráno jednou provždy právo na spravedlnost? A co jejich rodiny, které je už roky sponzorují v naději, že se domůžou částečné náhrady, nebo alespoň zadostiučinění potvrzením viny obžalovaných a vlastního statutu poškozeného, na základě kterého můžou žádat odškodné. Jaké milosrdenství projevil pan prezident jim? Já vím, když se kácí les, létají třísky. Ale abychom neskončili s náručí plnou třísek a zjištěním, že jsme žádné dřevo nevytěžili – všechno je totiž na třísky a těch pár zbylých kousků už si zase někdo beztrestně ukradl!
Vyprázdnění věznic
Zajímavým, přímým a zjevným dopadem amnestie je vyprázdnění třetiny kapacity věznic. Dá se to přirovnat k vymetení Augiášových chlévů – heroický výkon! Jiným způsobem než amnestií se takováto nevídaná věc zřejmě udělat nedá. Tady bych byl velice opatrný v hodnocení. Věc má svá PROTI (oprávněný strach z bezprostředního nárůstu kriminality viz. předchozí odstavec, nesystémovost), ale také obdobně závažná, ne-li závažnější PRO. Je zřejmé, že ti, kteří do vězení patří, se tam zase brzy vrátí. Odnese to určité množství poškozených, doufejme že jen materiálně a nikoliv na zdraví, nedej Bože na životě! Ale teoreticky vzniká prostor pro vytvoření odlišného, efektivnějšího přístupu k trestnímu stíhání jako takovému. Zametením velkého množství kauz si může státní zastupitelský a soudní aprát uklidit stoly, posílit slabá místa a vyladit procedury. Potřeboval by však spolupráci parlamentu a vlády, aby jim vytvořili právní rámec pro takové zefektivnění. Mohli by například být účiněji penalizovány obstrukce obviněných, nebo by mohla být zavedena právní fikce vzdání se práva na přítomnost u přelíčení k tíži obviněných při opakovaných obstrukcích, či podezření na ně, po uplynutí určité doby. Ale! … Policie, státní zastupitelství i soudy se budou z administrativních důsledků amnestie ještě sbírat nejméně do začátku léta. Kriminalita ovšem těch několik měsíců čekat nebude. Naopak, z výše uvedených důvodů ještě naroste. Počty policistů se jen těžko zvýší. Díky dopadu amnestie na morálku policistů pravděpodobně utrží šrámy i jejich chuť stíhat a vyšetřovat. To bude znamenat další snížení jejich efektivity. Vláda a poslanecká sněmovna má řadu „důležitějších“, existenčních problémů. Navíc jejich legitimita (mandát) už se ani neotřásá v základech, ta už žádné základy nemá! Jediný, kdo až podezřele svižně reaguje, je sám ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který už kalkuluje, že dnes tolik věznic vlastně ani nepotřebujeme, a že rezort spravedlnosti by mohl ušetřit jejich zrušením… Nepřipadá vám to jako záměr? … No nic, jak už jsem říkal, tím se tady nehodlám zabývat. Suma sumárum, ačkoliv se teoreticky utváří prostor pro reformu, prakticky pro ni žádný časový prostor nevidím… ledaže by už byla připravená v rukou několika málo lidí a legislativně zrealizovaná v následujících několika měsících. A jestli provedena nebude, chudák nástupce pana Blažka! Ten zase nebude mít vězně kam dávat. Nuže, uvidíme.
Nižší náklady na vězně a vrácení další skupiny spotřebitelů trhu
Možná jsem bloud, ale předpokládám, že když odejde z věznic třetina vězňů, pozná se to na nákladech na vězeňství. Navíc se předpokládá, že se alespoň část těchto lidí vrátí do spotřebitelské skupiny. Bude pracovat, konzumovat a poslušně platit daně. (sic!) Naplnění/nenaplnění těchto představ je diskutabilní, ale možné je vše… Možná se ale jen přesunou z kolonky vězeň do kolonky sociální případ a začnou pobírat sociální dávky z rezortu práce a sociálních věcí. Opět uvidíme.
Podpora trhu osobních zbraní
Ať už amnestovaný v zoufalé situaci, nebo zoufalého amnestovaného se obávající svobodný, daně platící občan, oba mají dobrý důvod si něco malého na osobní ochranu pořídit.
Zvýšení konkurence mezi velkými rybami
Jestliže do našeho vyžraného a rozparcelovaného rybníka vpustíme různorodou skupinu různě velkých dravců, budou se o své pozice muset brát i dravci etablovaní. Zvýšením konkurence může dojít k jejich vzájemnému soustředění se jedněch na druhé. To jim zabere část času, kdy by se soustředili na nás ostatní, tedy na plebejskou potravu. Možná se dokonce navzájem trošku požerou… to by přece nemuselo vadit, ne? Horší bude, když se domluví a jenom přeparcelují. Víc dravců odjakživa víc sežere :o(
Podpora přímé volby prezidenta
Pokud jsme demokratická země, a pokud všichni poslanci, senátoři i prezident „pouze“ zastupují vůli lidu (to snad ještě z ústavy nikdo nevyškrtl), mají stále rozhodující slovo lidé. Pokud zvolení zástupci konají v rozporu s vůlí lidu, pokud je lidmi udělený mandát zástupců diskutabilní, je jen legitimní, když lid vyjádří svou vůli. Může to udělat buď pokojně, aniž by porušil jakýkoliv zákon (jako v případě sundávání podobizen prezidenta ve třídách a na radnicích, nebo formou sepisování petic), občanskou neposlušností s dílčím porušováním zákona, anebo v extrémním případě se zbraní v ruce přes všechny zákony. Domnívám se, že když už prezident udělal to, co udělal, a když vidí spontánní reakci lidí, bylo v jeho pozici reprezentanta lidu na místě trochu pokory a díků, že nejsme jižanské horké hlavy, které by zašly dále. Copak ale náš prezident, který už je duševně tak napřed, že sám sebe vnímá jako nezpochybnitelného monarchu v mocnářství rakousko-uherského střihu! Prezident Klaus nám ukázal, proč je dobře, že bude prezident volen přímo lidmi. Když pro žádný jiný důvod, kandidát, který by chtěl amnestii podobného charakteru napříště provést, bude samozřejmě nevolitelný.