Prohlašuji, že celý článek reprezentuje mé soukromé úvahy svobodného občana České republiky založené na veřejně dostupných informacích.
Úřad ministra obrany je opravdu řehole. Vedení tohoto dlouhodobě podinvestovaného resortu (dnes jsme téměř na polovině výše investic do obrany, ke které jsme se zavázali při vstupu do NATO) je opravdu vhodné pouze pro řeholníka, který se obětuje službě, v jejíž smysluplnost věří stále menší procento veřejnosti. Možná by nebylo od věci nainstalovat do vlády kamna, dlouhý komín, kapsle na černý a bílý kouř a milé vládce tam zavřít, dokud se nedohodnou. A pro jistotu bez jídla. Ona ta konkláve není vůbec špatný nápad :o)
Obávám se však, že by tentokrát nebyl ani tak problém s volbou. Jakmile by vrcholným manažerům naší země začalo kručet v břiše, určitě by se rádi dohodli. Například taková paní předsedkyně strany LIDEM a bývalá mikroministryně obrany už mnohokrát dokázala, že umí přes noc bez uzardění změnit názor o 180 stupňů, a ještě se tvářit překvapeně, že se tomu někdo diví. A to ani nemusí trpět hlady! Ne ne. Problém by byl spíše v přijetí funkce zvoleným kandidátem. No posuďte sami, kdo by se do takové funkce hrnul?
Národní ekonomická rada vlády (NERV) před cca dvěma lety poradila ministerstvu obrany, že ušetří peníze tím, že prohlásí maskáče za běžný kancelářský oděv, zatímco extrovky zůstanou oděvem slavnostním. Stalo se. Máme nový vystrojovací přepdpis. Už déle než rok tráví vojáci celé dny v maskáčích a kanadách, ať už jsou venku, nebo v kancelářích. Výjimku má samozřejmě Generální štáb, Univerzita obrany včetně studentů a technici v montérkách. To je stále ještě v mezích normy, ale… Přijdete do vystrojovacího skladu, protože vaše maskáče jsou v důsledku mnohaletého nákupního principu „levnější vyhrává“ stále nižší kvality a každodenním používáním jsou mnohem dříve hyn, a co slyšíte. „Maskáče pro vás nemáme. Ty fasují jen rekruti. Nemáme teď dodavatele.“ Fajn, budeme tedy za drbany, co nedodržují ustrojovací kázeň.
A co dál? Výcvik. „Je nám líto, musíme plánovaný výcvik omezit, nebo zrušit. Jsme přes limit s čerpáním pohonných hmot a další teď nedostaneme.“ V půli března, v jedné čtvrtině výcvikového a účetního roku!
Společným jmenovatelem těchto potíží je vedle podfinancování paskvil zvaný systém zadávání veřejných zakázek. Mix nařízení Evropské unie a našeho právního řádu, schopný obstruovat jakoukoliv akvizici na téměř libovolně dlouhou dobu. Stačí jen vytrvale „fundovaně“ napadat jakékoliv rozhodnutí. V podmínkách resortu obrany, který má složitější pozici tím, že se občas těžko hledá požadovaný počet různých dodavatelů vzhledem ke specifičnosti nakupovaného zboží nebo služby, tato Chiméra nabývá výše zmiňovaných obludných rozměrů.
Za poslední roky platí také nová metodika provádění vnitřní kontroly hospodaření. Z kontroly na základě vnitřních předpisů se přešlo na kontrolu civilního střihu, tedy hloubkovou finanční kontrolu podle zmiňovaného systému pravidel o nakládání s veřejnými prostředky. Systémově to zní správně, ovšem nikdo se nezabýval plynulým přechodem na nový systém a výše zmíněnými specifiky armádních zakázek. Co na tom, že se velitelé dostávají do situací, kdy porušují buď vnitřní předpisy, nebo zákon, který neuznává dříve používaný protál pro zadávání veřejných zakázek jako „skutečně veřejný„, protože střední cesta není. Co na tom, že odpovědné autority tento problém odhazují jako horký brambor a garanti vám na žádost o stanovisko místo garantovaného postoje vrátí citace částí zákona nebo prováděcího předpisu, který požadujete upřesnit. Co na tom, že obrana má v poměru k objemu veřejných financí, které přes ni tečou, nejmenší množství právníků a právních poradců, přestože každý statutár (tedy velitel do úrovně praporu či samostatné roty) nese bez jakýchkoliv právních školení osobně hmotnou odpovědnost. Co na tom, že o souladu vnitřího právního prostředí obrany a českého právního řádu si můžeme nechat jen zdát.
Tak se stalo, že se za poslední roky resort obrany stal co do objemu „státu způsobených škod“ jedním z největších nedobrovolných „klientů“ Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který vůči obraně zaujímá pro výstrahu ta nejtvrdší stanoviska a stoprocentní penalizace. Obrana samozřejmě na rozdíl od financí nemůže moc pomýšlet na prominutí. A to bez ohledu na to, jestli státu skutečně nějaká škoda vznikla, nebo jestli ji jen „papírově vyrobil“ zmiňovaný systém ochrany hospodářské soutěže ve formě hypoteticky ekonomicky nevýhodného postupu, často selským rozumem zcela neopodstatněně. Jistě v tom hraje svou roli i fakt, že zatímco resort obrany byl už nějakou dobu v rukou ODS, ÚOHS šéfoval skalní představitel ČSSD a finance vede TOP 09. Jen žádné iluze! Možná by bylo na místě se ptát důsledněji pana Vondry, pročpak vlastně abdikoval a v jak stabilizovaném stavu resort odevzdal. Opět, situace Vatikánu nikoliv nepodobná.
Problémy, které na nového řeholníka čekají, snesou srovnání s legendárním Gordickým uzlem. Resort obrany se díky systému zadávání veřejných zakázek, který by si zasloužil vlastní článek, stává pomalu neřiditelná mission impossible. Nový ministr obrany aby byl sám Alexandr Veliký, aby ho dokázal rozseknout! A veškeré proklamace o ochraně demokratického systému a nevojenské minulosti ministra obrany se dnes obrací v prázdné tlachy rovnající se svým významem vymlácené kupce slámy. Premiér bude ještě rád, když se někdo obětuje.